Studio Visit u Pauline Hagan

Po univerzitě jsem se přestěhovala zpět do Londýna, kde jsem vyrůstala, protože jsem tam získala práci. V té době jsem neměla ambice vydat se na tvůrčí kariéru, přišlo mi to jako nerealistická vyhlídka, protože jsem příliš nevěřila ve své tvůrčí schopnosti. Brzy jsem si uvědomila, že mě práce v korporátu zdaleka nenaplňuje, a tak jsem se instinktivně zaměřila na práci s různými řemesly a materiály ve volném čase. Kolem roku 2012 jsem začala vyrábět šperky od stolu v jídelně, své práce jsem fotografovala a začala je prodávat na internetu. Po několika letech kombinování práce na plný úvazek a rostoucího podnikání jsem dala v Londýně výpověď a začala pracovat na plný úvazek jako designérka šperků, v roce 2015 jsem se přestěhovala do Prahy.

O pět let později, kolem roku 2020, jsem pocítila touhu přejít k novým médiím. Během covidových uzavírek jsem měla konečně čas ponořit se do nového řemesla a zvolila jsem keramiku. Strávila jsem nespočet hodin a nocí učením, zkoumáním, testováním, tvarováním, rozbíjením, to vše v neustálém opakování, dokud jsem nezískala dostatečnou sebejistotu. Zamilovala jsem si hlínu. Je to klidný, tvárný materiál, jeden z mála, který v rukou okamžitě ožívá.

Když jsem byla malá, chtěla jsem být zpěvačkou nebo hudebnicí, což byl pravděpodobně sen, který vznikl po sledování příliš mnoha pěveckých soutěží v televizi. Nemyslím si však, že jsem si skutečně uvědomovala, že se mohu živit kreativitou, že povolání jako grafik, sklář nebo kostýmní výtvarník existují a jsou legitimní. Kdybych to věděla, možná bych se vydala jednou z těchto cest. Nakonec jsem se k tvůrčí práci dostala cestou pokusů a omylů, mnoha oklikami, ale nakonec s nesmírnou vděčností za tuto cestu.

Zajímají mě lidé, jejich životy, to, jak se rozhodli prezentovat, jak se oblékají a jak se to prolíná s jejich osobností. Minulý víkend přijela do Prahy kamarádka se svými přáteli ze zahraničí, novými tvářemi s vlastními příběhy, a bylo to velmi osvěžující. Nová setkání mi pomáhají „odlepit“ mou tvůrčí mysl, přenést ji na nová místa.

Benu Made byla moje první značka šperků, která už neexistuje. Po letech práce pod značkou, většinou sama jako designérka, výrobce a fotografka, mi přišlo vhodné dát své práci vlastní jméno.

Je mnoho talentovaných fotografů, s nimiž bych ráda spolupracovala. Když pracuji na keramickém objektu nebo šperku od začátku do konce, je pár čerstvých očí v podobě fotografa vždycky velmi vítaný. Jejich interpretace mé práce je třešničkou na dortu na konci dlouhého procesu a posouvá mou práci k novým obzorům. Mezi lokálními fotografy, se kterými bych ráda spolupracovala, jsou Vojtěch Veškrna, Michaela Karásek Čejková, shotby.us, Veronika Čechmánková a Adéla Zapletalová.

Vždycky mě bavilo pracovat na zakázkových kouscích s klienty, protože mi pomáhají posunout mé výtvory do nečekaných míst, kam bych se bez cizího přispění, nápadů a požadavků nedostala. Ráda bych navrhla lampu ve velkém měřítku, s vysokou keramickou základnou osvětlenou shora, která by si hrála se stíny a odlesky glazury.

Můj pracovní den obvykle začíná pozdě ráno a může se protáhnout až do noci, což je často moje oblíbená doba práce, protože se mi vyčistí mysl a jsem nejproduktivnější. Každý den ve studiu je jiný a já se cítím nejspokojenější bez tlaku pevné rutiny. Flexibilita, že mohu pracovat, kdykoliv chci, je pro mě opravdový luxus.

Můj vysněný domov je útulný a plný unikátního nábytku a předmětů, které pro mě mají význam a hodnotu. Má otevřenou kuchyň a obývací pokoj, což vytváří společenský prostor, v němž mohou členové rodiny trávit čas společně. Nedávno jsem se přestěhovala do nového bytu, který má toto uspořádání, takže sen je na dosah! Také sním o tom, že si jednoho dne postavím chatu v přírodě, nedaleko jezera, navrženou přesně podle našich potřeb, kde mohu trávit kvalitní čas s přáteli a rodinou.

V současné době jsem na mateřské dovolené a velmi si užívám dny strávené se svým synem, vychutnávám si jeho první rok a sleduji, jak roste a učí se rychlostí světla. Vtěsnat práci do tohoto nového života je v současné době náročné, ale plánuji brzy začít připravovat novou kolekci šperků. Jsem zvědavá, jak mateřství ovlivní moji kreativitu.

Jednoznačně bych byla lampou vzhledem k tomu, že jsem jich už navrhla nespočet, dopodrobna jsem nad nimi přemýšlela a strávila spoustu hodin úvahami, abych co nejlépe skloubila jejich primární funkci (osvětlení) s jejich potenciálem jako uměleckého díla. Osvětlení funguje jako tolik potřebná náhrada slunce, věrný společník během temných dnů a dlouhých zimních měsíců. Podle mého názoru jde o vznešený objekt.

Seznamte se i s dalšími osobnostmi z české designové scény, kromě Pauline Hagan jsme již publikovali rozhovor s Nikolou Novákovou nebo studio visit v ateliéru Elis Monsport.

Foto: Ján Martin Púčik, archiv Pauline Hagan