Rozhovor s Nikolou Novákovou
„Pokud se jedná o mladé umělce, preferuji je nějakou dobu poznávat a sledovat jejich vývoj, abych se ujistila, že je jejich růst stabilní a já je mohu zodpovědně nabízet svým klientům.“
Nikola Nováková není v galerijním prostředí žádným nováčkem. Po zkušenostech v různých pražských soukromých galerií se vyprofilovala a orientuje se na prodej umění, již třetím rokem konkrétně v DSC Gallery. Spolu se svojí kamarádkou Adélou Mazánkovu párkrát do roka pořádají prodejní klientskou akci v uměleckém ateliéru pod názvem Studio Visit. A aby toho nebylo málo, Nikola pravidelně přispívá texty o umění do Selected magazínu. My jsme na rozhovor s Nikolou Novákovou vyrazili přímo do DSC, kde se akorát chystala nová výstava.
Co obnáší práce obchodnice s uměním?
Svoji práci bych raději popsala jako mediátora. Stojím jak na straně klienta, tak i umělce. To obnáší znalost aktuální nabídky umělce, předání autorovy myšlenky nebo třeba naopak znalost klientových preferencí. Je to empatická práce, ať už umělec, tak i klient jsou pokaždé jiní a specifičtí a mojí náplní je najít průsečík mezi nimi.
Na jaký druh umění se primárně zaměřuješ?
DSC se zaměřuje na současné české i světové umění. Naše nabídka je velmi rozmanitá, vnímám však tuto „nekonzistentnost“ jako jistou výhodu. Společně s mými kolegy, kteří se věnuj prodeji umění a díky našim rozmanitým povahám tak dokážeme uspokojit mnohem širší spektrum potřeb klientů. Portfolio českých autorů máme celkem stabilní, ale v poslední době se snažíme na tuzemský trh přinášet více zahraničních autorů.
Jakým způsobem objevuješ začínající autory a jak identifikuješ potenciál investiční příležitosti?
Pokud se jedná o mladé umělce, preferuji nějakou dobu poznávat a sledovat jejich vývoj, abych se ujistila, že jejich růst je stabilní a já je mohu zodpovědně nabízet svým klientům. Velkou roli také hraje osobní kontakt, to je právě deviza současného umění. U etablovaných zahraničních autorů si člověk rychle ověří na základě jasných referencí dosavadních výstav/zastoupení ve sbírkách, zda se jedná o kvalitu.
Umění v interiéru dokáže pozvednout celou realizaci. Jaká je tvá zkušenosti z praxe – klient už má dílo, kolem kterého architekt staví koncepci interiéru nebo architekt dorazí s klientem vybrat dílo jako “cherry on top“?
Úplně nejpřirozenější cestou, kdy se klient dostane poprvé k vlastnictví uměleckého díla je situace, kdy se rozhodne pořídit si dílo do svého přirozeného prostředí – domova či kanceláře. V takovém případě se dílo umisťuje již do konkrétního prostoru. Ve světlých výjimkách, jsou ale tací, kteří komunikují od začátku realizace s architektem. Pro nás galeristy, je propojení s architektonickými kancelářemi zcela zásadní.
Naši klienti preferují nadčasové interiéry založené na přírodních kvalitních materiálech. Jaký druh umění bys doporučovala, pokud jde o konzervativnějšího klienta, který by ale přesto měl rád v interiéru nějaký kus umění?
Když začínáte přetvářet svůj domácí prostor, většinou začínáte u designu, což je zcela v pořádku, jen jde o předměty průmyslové sériové výroby. Proto je hezké do svého prostředí otisknout tak, aby to nebylo opakovatelné, a to můžete právě skrze umění. Koupě umění se většinou může pojit s nějakou výjimečnou událostí nebo příjemnou vzpomínkou. Je pak hezké žít v tom vašem prostředí a nechat vyprávět tento osobní příběh právě skrze umění kolem Vás.
Nejsem si jistá, jestli jsem neutekla od otázky, ale doporučila bych koupi takového umění, které k vám mluví srdcem a se kterým chcete žít každý den.
Jaké muzeum či galerie tě na tvých cestách nejvíce zaujala a proč?
Mě nejvíc fascinují takové galerijní prostory, které se nachází v nějakém architektonickém unikátu. Může to být třeba Neue Nationalgalerie od Mies Van der Rohe, kde nedávno proběhla rekonstrukce od Davida Chipperfielda. Dále třeba muzeum Louvre Abu Dhabi od Jeana Nouvela, Fondation Louis Vuitton a Guggenheim Bilbao Museum od Franka Gehryho nebo Centre Pompidou od Renza Piana a Richarda Rogerse.
Tři začínající umělci, které se aktuálně vyplatí sledovat?
Zrovna dnes jsem doporučovala jednomu klientovi Azyiu. Je to kazachstánská umělkyně, který tvoří v Čechách a oslavuje sílu a moc žen. Jako další bych jmenovala Ester Paráskovou, baví mě také tvorba Laury Limbourg. Oceňuji, když umělci využívají energii mládí tím správným směrem.
Pokud bys byla uměleckým dílem, jaké by to bylo?
Já bych asi chtěla být takovým uměním, které reflektuje světlo a pohlcuje stín.
Skleněné vejce od Václava Ciglera, Steelsculptures od Anselma Reyleho a nebo hnízdo od Frederica Diaze.
Je něco, co ti za poslední dobu po pracovní stránce udělalo radost?
Baví mě přesah a spolupráce se zahraničními autory. Je mi blízký jejich mindset, větší velkorysosti, sdílení a sounáležitosti.
Líbil se vám rozhovor s Nikolou Novákovou? V rámci studio visit jsme vyzpovídali i umělkyni a sklářku Elis Monsport, seznámit se s ní můžete zde.
