Zážitek ze sezení na židli Mikado (2024) od dua Edwarda Barbera & Jaye Osgerbyho definuje čalounění ze všech stran a také dynamický pohyb opěradla. Důmyslně jednoduchý mechanismus ukrytý pod sedákem umožňuje, aby se opěradlo pohybovalo spolu se sedícím a pohodlně se naklánělo v mírném úhlu.

Potahy židle Mikado nejsou lepené a lze je sejmout za účelem čištění nebo výměny. Nohy lze vyměnit jednotlivě nebo je vyměnit za jinou materiálovou variantu - dřevo nebo recyklovaný hliník. Vnitřní panel sedáku je vyroben z recyklovaného hliníku, zatímco jádro skořepiny opěradla je vyrobeno z recyklovaného polypropylenu po spotřebě, který lze při recyklaci snadno oddělit od pěnové výplně.